Výměna manželek, tedy počítačů

Všechny ty reality show, jichž jsme svědky v televizích, jsou chabé. Koho zajímá nějaká vyměněná manželka nebo zamilovaný farmář?

Pokud chcete zažít skutečné vzrůšo, natočte, milé televize, reality show, kde si lidé vymění počítač. Nebo mobilní telefon. Jejda, to by bylo křiku a emocí!

Představte si, kdyby si nějaký manažer vyměnil mobil nebo notebook s nějakou slečnou. Místo grafů, powerpointích prezentací, excelovských tabulek růstu by tam najednou měl růžové jednorožce, západy slunce nad mořem, růžičky a kytičky... Jak by manažer asi reagoval? A jak asi ona slečna na ony grafy a prezentace?

O hodně zajímavější by samozřejmě byla výměna mobilů a notebooků třeba nějakého vesnického sedláka s mobily a notebooky vrcholného politika – třeba Nečase, Nagyové či Kalouska.

Možná by se vesnický sedlák dozvěděl mnohé o skutečném fungování českého státu, o pozadí různých afér (a možná i pozadí Nagyové), o realitě ohledně státních zakázek. A politik by zjistil, jak žije prostý a obyčejný dělný lid. Možná by narazil i na mnoho svých fotografií s nelichotivými texty. A jak u podobných typů politiků bývá zvykem, hned by si pomyslel něco o lůze. To je dnes takový bonton, že kdo se řadí k horním deseti tisícům, označuje zbylé obyvatele republiky lůzry.

Hezké by bylo, kdyby redaktor Deníku Sport získal výměnou mobil a notebook jistého Berbra. Případně Křetínského tašku! To bychom se dozvěděli zajímavé věci!

Nemuselo by však nakonec jít o výměny až tak drastické a okaté. Možná by k slušné zábavě stačila výměna počítačů vegetariána a řezníka.

Samozřejmě by stejně, jako u všech ostatních reality show, nesměla chybět kamera. Ta by zachytila bezprostřední reakce jednotlivých účastníků. Co by asi řekl manažer po otevření růžového notebooku? Možná by na něj zíral jako na cosi z jiné planety.

A nezapomeňte, že podobná výměna není jen jednorázová, ale trvá deset dní! Dost dlouhá doba na to, aby se začaly světy vyměněných notebooků (či mobilů) prolínat.

Třeba některé powerpointí prezentace budou ozdobené kytičkami a skákajícími delfíny, do té doby suché grafy růstu zisku jsou nyní obohaceny o jednorožce a západy nad sluncem. Studentka pak na oplátku vyšperkuje některé své statusy na Facebooku pár excelovskými tabulkami.

O politice snad nemá cenu se zmiňovat, ale bylo by zajímavé po těch deseti dnech porovnat, zda se Nečas s Kalouskem nechtějí stát lídry sociální demokracie. I když, pokud jim tam bude kynout korýtko, tak nejde o zase tak nereálnou věc.

Zajímavé by však bylo i sledovat, kde se podobná výměna obejde bez problémů, kde by se našly styčné body. Používají všichni Facebook a Twitter? Mají potřebu blogovat? Hrají všichni Poua?

Tohle by mne obzvláště zajímalo. Třeba moje žena „vydělává“ hraním her Pouovi kolem osmnácti tisíc za pár dní, aby mu následně mohla kupovat zvířecí nebo sněžné oblečky a nové branky a mraky. A to netuší, že by si mohla objednat reálný dort ve tvaru Poua nebo 3D hračku.

Jaké by ještě mohly být styčné body jinak různých notebooků? Muzika, hudba? Co když manažer i studentka poslouchají oba Pachelbela a jeho Canon in D, Albinoniho Adagio in G minor nebo Air Johanna Sebastiana Bacha? Nebo by styčným bodem byly stažené nejnovější filmy? Internetové bankovnictví? ICQ a Skype? Hry? Multiplayery?

Možná by ale byla zajímavou spíše reality show, kdy by produkce nenašla nikoho, kdo by si vyměnil počítač s někým cizím. Ne proto, že by dotyční nechtěli – což by se asi často dalo čekat –, ale proto, že žádný nemají. Ani počítač, ani notebook, ani mobil, dokonce ani televizi.

Jsou tací mezi námi. Někteří vůbec netuší, že existují pořady jako Výměna manželek, pardon počítačů. Že existuje nějaké DSL.cz. Je to divné, ale je to tak.

13. 7. 2013

Autor: Jan Lipšanský