Google OS: postupnými krůčky k vlastnímu systému

Google se stále více snaží prosadit ekosystém svých služeb a je mu téměř lhostejné, pod jakým operačním systémem pracuje. Nové pokusy s integrací s Windows 8 či doplňku pro Windows 7 jsou jen prvním krokem.

Není tomu tak dávno, co Google přišel s konceptem Chrome OS, který se postupně začíná prosazovat na Chromeboocích, tedy relativně levných počítačích, které jsou vybaveny tímto operačním systémem a nemusí mít nijak vysoký hardwarový výkon.

Hlavní myšlenka je maximalizovat cloudový přístup – data je možná mít uložená on-line a přistupovat k nim z libovolného, na internet připojeného místa. Chrome OS má za cíl tento přístup učinit co možná nejjednodušším a nejpohodlnějším a případně nabídnout určité řešení pro případ, že online člověk není – například možností běhu aplikací v HTML5 offline s možností pozdější synchronizace.

Někteří kritici říkají, že od roku 2009, kdy poprvé oznámil existenci projektu, až do současnosti utekla dlouhá doba, a jeho podíl na trhu je relativně zanedbatelný. Ve skutečnosti lze o nějakých větších prodejích hovořit až v posledních přibližně dvou letech a soudě podle aktuální politiky Google mu o samotný operační systém tolik nejde. Chrome OS měl a má primárně otestovat očekávání a chování uživatelů k takové platformě a říci, jak pro ně vyvíjet co možná nejlepší ekosystém a prostředí.

Google v posledním roce vytváří silný tlak na integraci svých služeb do operačních systémů. Pokud se podíváme na změny v Androidu, tak většina z nich směřuje právě k většímu propojení online služeb a mobilního telefonu s cílem přivést k jejich užívání co možná nejvíce uživatelů. U operačního systému Ubuntu se podařilo prosadit integraci aplikací vytvořených v HTLM5 přímo do systému, což se týká především nástrojů Google – YouTube, Gmailu a Drive.

Právě Drive hraje v příběhu postupné integrace také důležitou roli – jeho klient pro Windows funguje dosti specifickým způsobem – dokumenty vytvořené online nejsou ukládány jako docx či v jiném klasickém formátu, ale jsou pouze odkazem do síťové služby. Klasické offline nástroje na zpracování textu či tabulek, stejně jako význam lokálně ukládaných dat takovým přístupem ztrácejí na ceně a pokud se člověk rozhodne takový přístup používat, bude z velkou pravděpodobností tvořit dokumenty pouze v online editoru.

Spouštěč aplikací Chrome

Google přišel před několika dny se zajímavou novinkou nesoucí název Spouštěč aplikací Chrome. Jde o jednoduchý nástroj, který je možné přímo z prohlížeče Chrome naistalovat a v liště s oblíbenými aplikacemi se zobrazí nová ikonka s bílým pozadím a devíti barevnými ikonkami.

Jejím prostřednictvím lze spouštět aplikace, které má člověk v prohlížeči naistalované. Jde o částečnou  obdobu možnosti práce s HTML5 aplikacemi pro Ubuntu, jen tentokráte v provedení pro operační systém Windows 7. Koncept je velice podobný tomu, který známe z Chrome OS, podobné spouštění aplikací, podobný design.

Základní myšlenka je přitom velice jednoduchá – Google se touto cestou snaží vytvořit prostor vlastního dokonalého ekosystému, ve kterém nebude hrát mateřský operační systém žádnou velkou roli. Vše se bude odehrávat prostřednictvím vlastních menu, prohlížeče, atp. Pak může být případný přechod na Chrome OS jen cestou k vyššímu výkonu, pohodlnějším službám nebo útek za nižší cenou.

Ještě zajímavější je testovací verze Chrome 32 pro Windows 8. Prohlížeč umožňuje zcela se zbavit prostředí Metro – po instalaci se zpustí vlastní prostředí s nabídkami pro spuštění online aplikací. Nově je navíc podporovaná tvorba nativních aplikací, které pod Chrome nepracují (pro koncového uživatele) nijak rozpoznatelně a vypadají jako běžné instalované programy, takže nepotřebují adresní řádek a další okrasy klasické online aplikace. Společnost tak ukazuje, že se lze bez potíží samotnému operačnímu systému téměř vyhnout a že bude představovat jen jakousi bázi pro běh prohlížeče a jeho instancí.

Další inovace

Google směrem k vlastnímu rozhraní nahrazujícího operační systém dělá kroky pomalu, často nenápadně, ale zcela systematicky. Jedním z nich je také změna aplikací v Drive, které nyní působí (dle autorova soudu) mnohem lépe a jsou podstatně blíže aplikacím instalovaným. Díky řadě nových funkcí (jako je vyhledávání zadaných slov v postranním panelu) jde o nástroj, který nabízí podstatné benefity oproti klasickému instalovanému programu a je plnohodnotně použitelný. Lepší provázanost Drive s mobilními službami pak mají zajistit QuickOffice.

Do této linie patří také uvedení Chromecast – tedy jednoduché zařízení, které lze zapojit do televize a pomocí mobilního telefonu či tabletu na ní přehrávat videa z YouTube a další multimediální obsah. Jde o řešení jednoduché, relativně levné a především funkční. Blokování přehrávání stažených aplikací je z hlediska snahy o budování online ekosystému sice zcela pochopitelné, ale je otázkou, do jaké míry je to šťastné řešení.

Poslední aktualitou pak je, že společnost bude v rámci reklamy zobrazovat osoby, které dali danému webu či produktu +1 nebo jej bude nějak jinak pozitivně komentovat. Jde o koncept, o kterém se hovoří již relativně dlouho v souvislosti se sémantickým desktopem, kterému se bude Google se svým balíčkem služeb nesporně blížit. A to i přes cenu značného omezení soukromí, což mohou uživatelé pochopitelně nelibě nést.

Závěrem

Google zcela jednoznačně vyrazil cestou za vlastním operačním systémem, i když možná ve zcela jiném smyslu, než jak jej tradičně chápeme. Přístup zavedení vlastních prostředí, spouštěče a postupného ukazování výhod cloudu je cesta, která je z hlediska růstu a stability zřejmě nejperspektivnější a nabízí nejmenší rizika. V zádech má navíc silný Android, který mu může pomoci řadu z jeho konceptů dotáhnout do konce. Pro uživatele jde o cestu, které bude v posledku nejpohodlnější, avšak spojená s netriviálními problémy v ochraně soukromí, které budeme stále více vkládat do rukou jediné korporace.

17. 10. 2013

Autor: