Až po nás archeologové vykopou alba na Facebooku

Jaká to bývá radost, když archeologové vykopou nějakou hrobku plnou obrazů, plastik, soch či rytin ze života dávných národů. Mají štěstí, že tehdejší umělci ztvárňovali to důležité, a neměli k dispozici třeba digitální foťák.

Dávní umělci a badatelé, jimž bychom dnes říkali vědci, se snažili poznávat svět kolem sebe a soustředit se na to nejdůležitější. Fascinoval je život a smrt, možný posmrtný život, vesmír a hvězdy, střídání ročních dob, příroda, všechny ty mechanismy, jež v přírodě působí.

Když probíhaly v 16. století první veřejné a konečně dovolené pitvy člověka, většinou k smrti odsouzených zločinců po výkonu trestu, neměli lékaři z Itálie jak se domluvit s těmi v Anglii, a ti zase měli ztíženou komunikaci směrem k těm německým a českým.

Mít tehdy něco jako internet, sdíleli by své poznatky a mohli by je nadále rozvíjet, vylepšovat, upravovat ve vzájemné koordinaci. Spustili by si video konferenci a vše náležitě probrali. Šlo přece o člověka, šlo o to, zjistit, jak fungují svaly, orgány v těle a jaké věci v těle působí na jiné věci v těle. Už v 16. století by tak mohla být lékařská věda na úrovni té z 20. století.

Některé vynálezy vznikaly nezávisle na sobě – to, co znali v Číně v 5. století před Kristem, to objevili Řekové o 400 let později, po zániku Říma se to zapomnělo, aby se to posléze slavnostně znovu vynalezlo v období baroka nebo renesance.

Třeba taková ta jedna z intimních věcí člověka – záchody. Obyčejní lidé si zadek utírali levou rukou. Proto byla považována za nečistou a k pozdravu se podávala pravá. Případně používali starý hadr, listí nebo kočky. Živé.

Jenže pak vidíme babylónské, chetitské, egyptské, řecké a římské viadukty, lázně, společné záchodky. Úžasná věc – chlapi šli na velkou na hromadné a prostorné WC, kde seděli dokolečka kolem sebe, povídali si, četli tehdejší noviny, brali to jako společenskou a družnou zábavu. Na vytírání zadků měli speciální tyče s omotanými jemnými látkami či plyšem.

Ve městech byly stavěny veřejné lázně, kam se obyvatelé měst chodili minimálně jednou za měsíc, ti bohatší i jednou týdně, koupat. Vodu vedly do měst důmyslné viadukty – jedno, jestli to bylo v Petře nebo Římě.

A pak najednou šlus. Římská říše se v 6. století definitivně rozpadla, Evropu ovládli barbaři, a na záchod se zase chodilo do přírody a na vytírání používala ruka nebo hadr či kočka. Měšťané mívali suché záchody nebo nočníky a výkaly vylévali z okna, na venkově si stavěli senkrůvny, na hradech buď měli luxusní nočníky, nebo vykonávali potřebu někde na chodbě, případně měli prevéty. Což jsou kombinace záchodové místnosti s žumpou. Co z vás vypadlo, letělo dolů podél zdi do příkopu. Na spoustě hradů najdete stopy po tom, kudy výkaly padaly dolů.

Kolik století trvalo, než se naše civilizace horko těžko opět dopracovala k záchodům starých národů? Splachovací záchod znali před 4 500 lety, ale moderní evropská civilizace jej zná až od 18. století.

Některé znalosti se opět vytrácejí. Například nedávno firma 3D Systems koupila malou firmičku Figulo a její know how na výrobu keramických 3D tisků. Malá firmička Figulo dodávala keramické 3D tištěné výrobky spíše umělcům, ale 3D Systems míří dál a chce pomocí cloudových služeb dostat tento způsob i do běžných domácností.

Otázkou je, co na to tvůrci tradičních keramických výrobků tradičním způsobem. Budeme znovu po 400 letech objevovat hlínu a co vše se z ní dá uplácat a vypálit? Budeme místo píšťalek z vrbových větví, které jsme si sami vyřezali a otloukali, pískat do píšťalek vytvořených v nějakém designovém programu v počítači a vytištěné 3D tiskárnou? A co třeba proutkaři, dráteníci, cáletníci a vůbec všechna ta stará řemesla, která již dnes ovládá jen minoritní počet lidí, řeklo by se zasvěcenců?

Máme k dispozici nejmodernější technologie, ale neumíme jich využít ke zkoumání toho nejdůležitějšího, života a smrti, možného posmrtného života, vesmíru a hvězd, střídání ročních dob, přírody a všech těch mechanismů, jež v přírodě působí.

Vědecký vývoj plní spíše příkazy svých mecenášů a soustřeďuje se především na komerční zboží a novou elektroniku, nové chytré telefony, případně nové léky a prášky pro volný prodej do lékáren, antiseptické přípravky do bytu, umělé vůně a podobné nesmysly.

Po nás pak zbude stopa na Facebooku v podobě miliónů zcela zbytečných fotek, které sice budoucím archeologům prozradí, jak probíhaly pařby, ale o nás samotných nepovypráví nic zajímavého.

V době, kdy neexistovaly digitální fotoaparáty, si každý dával pozor na to, co fotí. K dispozici měl špulku o 24 nebo 36 snímcích, a někdy měl jen jeden pokus zachytit něco zajímavého a pamětihodného. A když nebyly ani ty obyčejné foťáky, vybírali si malíři pečlivě, co budou malovat, protože to stálo čas a úsilí. Sochaři tesali jen důležité věci.

Co jsou vlastně pro vás, pro nás, dnes ty skutečně důležité věci?

7. 12. 2013

Autor: Jan Lipšanský