Na YouTube se každou chvíli objevují různé virální reklamy, nebo reklamy sice virtuální, ale v reálném prostředí. A my na ně vždy skočíme.
Není to tak dávno, kdy podobnou reklamu na premiéru hororového filmu Carrie tvořila dopředu připravená akce v jedné kavárně. Hosté netušili, že druhá polovina hostů je falešná, že stoly jsou ovládány na dálku a že jeden z protagonistů má špagáty na zádech.
Když pak muž polije dívce notebook kávou, ta se naštve a doslova přišpendlí jen silou vůle muže ke zdi. Nakonec ve vzteku ještě takto na dálku porazí stolky a židle. Nic netušící hosté jsou vyděšeni, nevědí, že šlo o dopředu připravenou reklamní kampaň.
V současné době zase lidé sdílejí na sociálních sítích video na YouTube s ďábelským miminkem, které jezdí po ulicích a straší lidi krhavýma očima, řevem a nekonečným zvracením. Děsná bžunda.
Asi už stárnu, ale podobné reklamy mi nejen nepřijdou vtipné, ale dokonce nebezpečné. On by taky někdo mohl dostat infarkt, a je jen div, že se tak ještě nestalo. Pokud ale bude podobný trend, že před každým hororem se vymyslí takováto akce, možná na skutečné oběti brzy dojde.
Přitom před pár lety se podobné veřejné reklamní akce ubíraly jiným směrem. Třeba na jeden bankovní rakouský dům probíhala reklamní kampaň hudbou. Objevil se jeden muzikant, začal hrát, přidal se další, pak další a další, až stál na náměstí celý orchestr.
Mnozí takto vidí jedinečnou šanci, jak se zviditelnit – proto se na YouTube objevují někdy až úchylná videa, s vidinou toho, že v televizi Nova nebude zrovna co ve zprávách vysílat, a tak se sem protlačí nějaký hrdina, který chtěl sjet na kole schody metra, nebo skupina lidí, kteří projeli metro jen ve spodním prádle.
Kooperace tradičních médií, jako televize nebo noviny, se sociálními sítěmi nikdy nebyla užší. Dá se říci, že nebýt sociálních sítí, neměly by často televize ani co vysílat, dokonce by nevznikly ani různé pořady, jež vybíraly z YouTube ty nejlepší perličky stylu neváhej a toč.
V podstatě se dá říci, že dnes je to vše o reklamě nejen na produkty, ale i na vlastní osobu. Kdo vymyslí ztřeštěnější nápad nebo kousek, má svých 15 minut slávy jistých. Čím více lidí video nasdílí, tím lépe.
Proto také reklama hledá nové cestičky, jak k lidem. Některé ty bláznivé kousky jsou totiž dopředu pečlivě připravené, a jen se čeká, až se video nasdílí k co nejvíce lidem, aby se odhalilo, na jaký produkt to vlastně byla reklama.
Někdy ani nemusí jít o šílená videa, ale stačí, že někdo v komentářích k nějakému článku napíše své údajné zkušenosti s nějakým produktem. Ke článku o zdravé výživě tak někdo připojí pochvalnou řeč na drahé údajně léčebné čaje z nějaké tajemné rostliny z amazonského pralesa nebo Himálají.
Nebo u článku o elektronice se objeví odkazy na nějaké předražené gadgety či jiné hračičky. O kosmetice ani nemluvě.
Většina internetu je zahlcena reklamou, kterou více nevnímáme, než vnímáme, nebo ji dokonce bereme jako normální. Hranice mezi skutečným doporučením, že nám nějaký produkt pomohl, a vnucenou reklamou na jiný výrobek, je velmi tenká a někdy se zcela stírá.
Není tajemstvím, že jeden výrobce kosmetiky používá letadlový princip – ženy, které nabízejí kosmetiku, současně lanaří další ženy, aby tuto kosmetiku dál nabízely, až nakonec všechny ty prodejkyně uvěří tomu, že nabízejí skutečně kvalitní kosmetiku a jinou nechtějí.
Z toho, co kdysi byla zábava, se stal byznys, a tam, kde jsme se mohli spolehnout na upřímnou radu kamaráda, si nemůžeme být jisti, zda určitému výrobku jen nedělá reklamu, za niž je placen.
Vidíme to i na ČSFD, kde lidé hodnotí filmy, a mnohé české filmečky se zpočátku drží v kladných číslech jen proto, že je celý štáb a reklamní agentura pomocí falešných nicků nadhodnotili. Posléze sice už skuteční diváci film uvidí a zjistí, že jde o šméčko, a také to napíší, ale reklama už zafungovala.
„Když je to v kladných číslech a má to 80 % na ČSFD, to nemůže být blbý,“ řekne si divák a jde se nechat dobrovolně napálit za 140 – 180 Kč. Mnohým je pak trapně přiznat, že se nechali doběhnout, a tak sice napíší kritický komentář, ale filmu dají 4 – 5 hvězdiček, tedy maximum. Aby nevypadali blbě, kdyby snad ten film dostal Oscara nebo nějakou podobnou pofiderní cenu.
Zcela největší radost ale reklamní manažeři mají, když se jim povede ona virální reklama. Že rozjedou nějaký flame, a lidé sami a ochotně si mezi sebou o jejich klientovi a jeho produktu povídají – jedno jestli kladně, nebo negativně. Hlavně že značka vstoupila do širšího povědomí.
Po pravdě řečeno, jakmile mi někdo pošle odkaz na YouTube, e-mailem nebo do zpráv na Facebooku či jinde, hned je už mažu. Skutečně je času málo, a na tyhle blbosti je zbytečné jej utrácet. Kdysi jsem takto strávil tři hodiny koukáním na podobná videa. Nejen že mne to nemile překvapilo, ale navíc celková hodnota těch tří hodin byla nulová, nic mi to nepřineslo.
To si člověk raději může na ty tři hodiny sednout s nějakou dobrou knížkou. Ale nejlépe nějakou vydanou před rokem 1990. Tak má jistotu, že v ní určitě nebude žádná reklama nebo product placement.
18. 1. 2014
Autor: Jan Lipšanský
O prázdninách převážím notebook mezi domovem a návštěvami s dětmi u babiček a dědů. Pokaždé, když jej pak zapojuji...
Používám dvě e-mailové adresy. Jednu soukromou, jednu pracovní, vlastně firemní. Na soukromou mi chodí hromady...
O prázdninách, v parném létě, přijde dobré pivečko vhod. Měl jsem štěstí i na nová piva jako Rampušák, a chtěl jsem...
Rychlosti internetu v září opět kolísaly. Podívejte se, u kterého providera jsme naměřili nejnižší hodnoty a která...
Webová služba NordPass zveřejnila seznam nejrozšířenějších hesel v České republice. Podívejte se, kterým heslům se...
V září se rychlost Wi-Fi internetu opět propadla. Podívejte se, jak si vedl váš poskytovatel a ve kterém regionu...