Kam zmizely intimní telefony?

Stojím na poště a čekám ve frontě na výdej zásilky. Sice jsem byl doma, ale dostal jsem oznámení. Jeden z důvodů, proč se mi nelíbí služby České pošty. A všimnu si najednou kabinek. Kabinka 1, 2 a 3.

Pamatujete si to možná nejen z černobílých filmů. Hrdinové jsou na horách, třeba revizor Anděl, a potřebují si zavolat do Prahy. Spojovatelka se spojí s požadovaným číslem, přepojí a řekne: „Běžte si do kabinky tři.“ A tam si člověk převezme hovor z Prahy a konečně může konverzovat.

Vybavilo se mi při té příležitosti, jak jsem chodil na hlavní poštu v Jindřišské ulici v Praze, když jsem zde začátkem 90. let studoval, a volal takhle po večerech domů rodičům do Brna. Někdy nejen rodičům, třeba slečně, ale to jsem si musel vyžádat tlusté telefonní seznamy a pracně hledat telefonní číslo. Zajímavá činnost na několik desítek minut.

A najednou stojím na poště a koukám na tři kabinky. Prázdné, bez telefonů. Ve zdi díry po vytrhaných drátech. Žádný pultík. Jen holý prostor metr krát metr.

Podobně vypadají telefonní budky. Kdysi, když jsem začínal studovat, pokoušel jsem se na Národní ulici z jedné budky volat. Automat mi sežral korunu, a tak jsem zkoušel, aby mi ji vrátil.

Pak jsem zjistil, že něco dole, kde mají vypadávat mince, tomu vypadávání brání. Tak jsem trhnul, v ruce mi zůstal kus papíru, ale najednou se začaly sypat mince. Teprve později jsem pochopil, že tohle byl a je trik bezdomovců, aby si přišli k drobným.

Jenže tehdy jsem netušil, oč jde, do ruky se mi sypaly mince, já je nestíhal schovávat, díval jsem se kolem sebe, co na to lidé, ale nikoho nic nezajímalo. A tak jsem těch tuším čtyřicet korun schoval do kapsy a v menze si přilepšil koupí salámu na víkend na koleje.

Dnešní automaty v budkách jsou na karty a bezdomovci mají utrum. A podezírám spoustu lidí, že budky na telefonování stejně nevyužívají.

Tuhle jsem tam viděl se líbat (a nejen to) jednu mladou dvojici, jindy tam pán pokuřoval cigaretku, také jsem viděl, jak budku využívají lidé jako záchod pro psy, a myslím jednou tam kdosi telefonoval, ale ze svého mobilu, protože venku pršelo.

Docela se divím, že telefonní budky ještě existují. Myslím, že je to na to nějaký zákon o veřejné službě. Kdyby se náhodou stalo, že někdo nemá po ruce mobil, ale potřebuje zavolat záchranku.

Kdysi na vesnicích, představte si to!, existovalo jen pár telefonních aparátů, pevné linky, žádné mobilní. Pokud jste chtěli někomu zavolat, museli jste být s dotyčným majitelem telefonního aparátu kamarádi. Abyste u něho pak mohli v noci zazvonit, že byste rádi zavolali třeba tu záchranku, nebo popřáli bližním na druhém konci republiky hezké vánoce. (Tehdy ještě byly vánoce s malým „v“, to až moderní pravidla je rozhodla psát s velkým. „V“.)

Přišlo mi to poněkud smutné, na té poště, ty prázdné kabinky. S holými zdmi. Kabinky k ničemu. Stejně tak jako budky. V našem okolí jsou dvě. Obité, otřískané, pomalované a plné graffiti, tedy spíše tagů, a smradu z močení. Rovněž nic veselého.

Vím, že spousta firem nabízí i nyní pevnou linku. Třeba UPC se nám ji snaží vnutit každou reklamou a slevovou akcí. Ale kolik lidí nebo firem má dnes pevnou linku? Vyplatí se? Vůbec netuším.

Zato se telefonní budky staly třeba z tramvají nebo autobusů či vlaků. Veřejné telefonní budky, kde si lidé ani nehlídají soukromí a vykřičí rádi na celou tramvaj (nebo autobus), co jim řekla gynekoložka. Nebo jak se pozvraceli po mejdanu. Důležité informace, chápejte. To prostě musí slyšet celý vagón.

Mobilní telefonování je fenoménem doby, i kdyby o něj okolí nestálo. Do mobilního telefonu vyřvává kdekdo a kdekoliv, na ulici, v MHD, ve vlaku. Zrovna dneska mi za zády na ulici vyřvával nějaký rybář své intimnosti a dokonce hesla účtů. Měl jsem si to psát.

Ale přece jen. Když jsem viděl dnes na poště ty kabinky, zastesklo se mi po nich. Po jejich intimitě. Lidé se v nich zavřeli, i já často jsem se v nich na hlavní poště v Jindřišské zavřel, a nikdo kolem netušil, co říkají. Co říkám. Že své dívce slibuji lásku na celý život. Že jí říkám, jak ji miluji a jak se těším, až se zase uvidíme. Jak spolu někam vyrazíme a jak jí dám spoustu pus.

Bylo to jen mezi námi dvěma. Bylo to intimní. Nikdo mi do kabinky nechodil poslouchat a já bych to nevykřikoval na celou poštu.

Kam kurnik šopa zmizely podobné intimní telefony a kabinky? Kam zmizelo soukromí při telefonování?

22. 3. 2014

Autor: Jan Lipšanský