Když by byly potřeba na tablet stěrače

Jako člověku, který nosí brýle, se mi často stává, třeba v zimě, že někam vejdu ze zimy do tepla, a brýle se mi zamží. Podobné pocity občas zažívám i s počítačem nebo telefonem.

Nosit brýle není žádné terno, zvláště když je zima. Přechody ze zimy do tepla působí hrozně. Přes zamžené brýle mžouráte jako sova, také tak vypadáte, a když vejdete třeba do obchodu, dívají se na vás velmi podivně. Ještě že jsou sovy chráněné.

Případně když prší nebo je vlhko. Kapky deště vám sjíždějí po skle, nebo se ty lupy stále rosí, a vy byste si přáli nainstalovat zepředu stěrače, abyste viděli na cestu. Divím se, že s tímhle vynálezem ještě nikdo nepřišel. Myslím jako seriózně, ne ty herní brýličky na party.

Podobné pocity jsem často míval u počítače. Nevěřím, že někdo je tak zodpovědný a čistí monitor nebo displej notebooku třeba dvakrát týdně. Ani já mezi takové čističe nepatřím, a pak se dívám na internetu na přenos hokeje, a děsně se divím tomu, že jim po ledě létají dva puky.

Nakonec samozřejmě zjistím, že se na displeji jen uchytil kus nějaké nečistoty, drobná tečka, kterou mylně pokládám za touš (jestlipak tohle slovo ještě někdo používá?). Zbytečně pak křičím gól – měl jsem si nejprve vyčistit monitor.

Ano, teď mne napadá, že ještě horší by to bylo, kdybych se díval na zašpiněný monitor přes zamlžené nebo zarosené brýle. Neodvažuji se pomyslet, jak by takový hokej vypadal a co bych vlastně viděl.

V současné době tabletů a chytrých telefonů se pro mne v této oblasti objevuje nový fenomén. Přijel jsem tuhle za rodiči, otec mi podává svůj nedávno koupený tablet, abych se na něco v něm podíval, a poněkud mne zmátlo, jak podivný vzhled plochy ten tablet má.

Mírně se vlnil, alespoň se to zdálo, obraz se rozpíjel a rozplýval, podobné efekty jsem ještě neviděl. Dobře, že jsem se otce nezeptal, jakou že to novou aplikaci si nainstaloval.

Stačilo se totiž podívat na stůl v kuchyni, kde před chvílí pořádal kus bůčku s chlebem a křenem. To, co jsem pokládal za speciální efekty, tak to byla jen mastnota rozpatlaná prstem po displeji.

Nenápadně jsem displej otřel utěrkou a prohlédl si, co mi chtěl otec ukázat. Cítil jsem se za něho trapně. Alespoň do chvíle, než jsem vzal do ruky svůj smartphone a zjistil, že je stejně ohmataný. Kdyby někdo potřeboval moji sbírku otisků prstů, jen bych mu mlčky podal svůj telefon.

To můžete ten displej čistit o košili, o kalhoty, stříkat na to speciální sprej a otírat jej speciální hadýrkou nebo papírkem, ale stejně je za chvíli zaprasený (jak se říká) a šmouhy od prstů po něm vedou všemi směry. A to nemluvím o situaci, kdy jste si jej zamazali od medu. To do kalhot vážně nevyčistíte.

A to prý ještě existuje technologie, kdy se do mobilu nebo notebooku přihlásíte otiskem prstu. S takovou bych měl počítač nebo telefon permanentně zapnutý, protože aplikace by neustále vyhodnocovala ty permanentní otisky, co už na skle ulpívají.

Přitom těžko přistupovat k práci a zábavě na tabletu nebo smartphonu v rukavičkách. Ne že by to nešlo, ale když si uvědomím, kde všude telefon používám... Přece si nevytáhnu jemné rukavičky v metru, MHD nebo v Mekáči. Jak by asi na mne lidé koukali, když bych baštil rukou v rukavičce hranolky a hambáč, a pak tou samou rukou projížděl web nebo poštu v telefonu?

A tak to dělám jako ostatní. Když potřebuju použít telefon, otřu displej o košili na břiše nebo o kalhoty, a v tom Mekáči si vezmu ubrousek navíc na čištění displeje. Až na to, že v tomhle fast foodu mají drsné ubrousky, a to aby se jeden bál, že si displej odře.

Zase pořád lepší tahle varianta, než ta, jakou prožívají řidiči na benzínkách nebo semaforech. Představte si, že sedíte ve fast foodu, vybalíte si k jídlu mobil nebo tablet, a už u vás stojí usměvavý chlápek, v jedné ruce kbelík se saponátovou vodou, ve druhé stěrku, a začne vám zuřivě toho vašeho mobilního miláááška drhnout – tedy displej. V očekávání nějakého bakšiše za dobře odvedenou práci.

Možná by po vzoru dřívějších pouličních čističů bot mohli existovat pouliční čističi displejů mobilů a tabletů. Přišli byste, sedli si, a odborník by nanesl speciální čistící roztok a následně jej vysušil speciální hadýrkou.

Kdysi jsme na poliklinice měli stojan s nabíječkou na mobily zadarmo. Někdo pak začal kabely odřezávat a celý projekt tím neslavně skončil. Ale proč by nemohly existovat veřejné myčky? Vložíte na jedné straně mobil, pojízdný chodníček jej vezme mezi čistící kartáče, šplíchne na něj nějaký ten saponát, projede sušičkou a na konci vám zase vyjede do ruky. A mezitím si můžete dát kafe.

Mohl by z toho být slušný byznys. Něco jako vyfoťte se se svým mobilem v myčce pro mobily. No jo, jenže jak chcete fotit, když mobil je zrovna v servisu, že jo?

Inu, a montovat na displeje tabletů stěrače, to už mi přijde rovněž poněkud přehnané. „Ostřikovače stříkají!“ volala by manželka, která vám tablet sebrala, a vás by bral čert.

V nejlepším přestat. Ještě by si někdo vzpomněl, že telefony a tablety v zimě poněkud zamrzají. A nerad bych se dožil toho, že nakonec do nich budu lít Fridex.

31. 5. 2014

Autor: Jan Lipšanský