Jak velkou máš klíčenku?

Tak přesně s touto otázkou na mě nedávno vyrukovala kamarádka. Ač jsem ryzí ajťák, začal jsem přemýšlet, v čem nosím klíče a jak je to velké. Většinou tyto dvojsmysly dopadají úplně jinak a setkáváme se s nimi dnes a denně.

Pokud se člověk pohybuje v určitém oboru, a má danou oblast skutečně rád, zjistí časem, že běžné životní reálie začne transformovat do oboru svého zájmu. S kolegy jsme si toho všimli u ajťáků, protože se v tomto prostředí velmi dlouho a často pohybujeme. Souvislosti mě napadají již dávno, ale když se mě kamarádka před týdnem zeptala, jak velkou mám klíčenku, vzpomněl jsem si, že už od dětských let pouzdro na klíče nenosím, samosebou, že mi po sekundě došlo, že do obalu na klíče mi těžko nahraje fotky z dovolené. 

Před časem se mě kolega ptal, zda mám síťovku. Podíval jsem se na něj s nedůvěrou a říkám „Za co mě jako máš, myslíš, že se doma připojuji přes vytáčené připojení nebo co?“ Jeho dotaz ale mířil zcela jinde, ve skutečnosti se mě ptal, zda mám koupený měsíčník na MHD. Spolupracovník, který náš rozhovor vyslechl, zas přidal k lepšímu, že si pod slovem síťovka představil nejprve nákupní tašku známou z doby před sametovou revolucí. Každý prostě máme svoji síťovku, každého napadne jiná asociace.

Veselé chvilky člověk zažije s uživateli PC, kteří se v jeho ovládání příliš neorientují. Sám pracuji jako podpora intranetových aplikací v jedné velké společnosti a vtipných momentů jsem zažil stovky až tisíce. Jedna paní chtěla upravit v intranetové aplikaci služební cestu, změnu jsem provedl a povídám: „Aby se vám změna projevila na obrazovce, tak stiskněte tlačítko F5.“ Měl jsem na mysli klasický refresh v prohlížeči. Paní začala zmatkovat a povídá „Já tu na obrazovce žádné takové tlačítko nemám, vy si ze mě děláte snad legraci.“ Než bych jí vysvětlil podstatu věci, raději jsem ji poradil zavřít prohlížeč a aplikaci znovu otevřít.

Jeden pán měl určitý problém s vložením zprávy ze služební cesty, jde o stejný postup, jako jakýkoli upload souboru na webový server. Zcela seriózně jsem oznámil: „Můžete mi, prosím, sdělit jméno vašeho počítače?“ Samozřejmě jsem očekával sdělení názvu PC, kterým se hlásí do domény. Pán mě ale překvapil: „No, když funguje, říkám mu Hodnej, a pokud zlobí, tak Holomku, ale vy chcete jistě něco jiného, tak tedy vážně, můj počítač se jmenuje Dell.“ Pak se těžko ubránit pousmání se, bohužel koncový uživatel to většinou nepochopí a cítí se dotčen.

Pak existují pojmy, nad kterými se ajťák nepozastaví ani trochu, ale lidé stále moc neví, o čem je řeč. Budete-li mluvit o okně a jeho ovládacích prvcích, pak se nebohý uživatel často zaměří na své zánovní plastové okno a bude přemýšlet nad tím, zda dobře chápe význam jeho kliky a ovládání žaluzií. Ošemetný je také odpadkový koš. Ne všichni uživatelé ještě objevili, že je na ploše Windows a koukají někde pod stůl. Při jednom školení jsem zažil perfektní situaci, kdy školitel přednesl „Nyní využijeme nástroj Lupa.“ Paní vedle mě pohotově z kabelky vytáhla skládací lupu od šikmookých obchodníků.

Někdy jde u ajťáků skutečně o ústa. Když jsem známému řešil problém s počítačem po telefonu a neuspěli jsme, řekl jsem mu: „Tak mi dovez bednu a koukneme, co se s tím dá udělat.“ Když přijel ze vzdálenosti 50km s prázdnou krabicí od počítačové skříně, tak se mi chtělo smát i plakat zároveň a jemu se již otevíral nůž v kapse a nadával mi, že jsem ho tak špatně instruoval. Někdy mám ale chuť na neškodnou likvidaci uživatelů zase já. Pokud vysvětluji, že Seznam.cz není internet a že adresa se píše jen a pouze do panelu Adresa v prohlížeči, uživatel kývá a říká, jak tomu rozumí, a pak opět vloží webovou adresu do řádku Hledej. Nezlobte se na mě, ale to je na zabití. Pak mám dojem, že má práce nemá smysl.