Duch ve stroji aneb O náhodných kusech kódu

Alfréd Leming, hlavní konstruktér robotů ve sci-fi snímku Já robot říká, že už od počátku se v softwaru těchto technických zařízení objevovaly náhodné kusy kódu, o nichž hovoří jako o „duchu ve stroji“. Čím déle počítače používám, tím jsem i já takové myšlence náchylnější. Emancipace computerů na člověku se mi zdá stále nepochybnější.

Stroje se ovšem neosamostatňují nijak živelně. Tak jako dítě během embryonálního vývoje zkopíruje celou fylogenezi lidského rodu, prochází také emancipace počítačů některými stádii známými z příběhů naší evropské kultury.

Enyky

Stádium mýtické je charakterizováno zaklínadly – v roli iniciačních impulsů. Všichni to známe z dětství: slova o sezamu, která otvírají skály, kouzelná zaříkávadla, jimiž se hecuje hrneček, aby vařil jahodovou kaši. Mezi první taková zaklínadla patří dětská rozpočitadla – slova, která předurčí role: kdo bude mít první babu a kdo bude králem, který vysílá svoje vojsko.

Správné zaklínadlo je pak tím mocnější, čím víc obsahuje tajemných slov, jejichž význam nikdo nezná – nějaké to ententýky a tak. Pěkným příkladem takové formule je třeba rozpočitadlo „Enyky benyky kliky bé, ábr fábr domine, elce pelce do pekelce, ric, pic, bum“. Náznak panovaní (domine), který je tu už obsažen, ovšem nebere nikdo vážně, stejně jako varování před cestou do pekel(ce). Jeden jako druhý tento šém do jamky v hlavě golema vkládáme.

Jak? Řada programů zobrazuje v průběhu své instalace dialogové okno s instrukcí: Press any key. Kdo umí anglicky, zná nejen smysl (stiskněte libovolnou klávesu), ale taky ví, jak se tahle slova v angličtině vyslovují: pres eny ký. Stiskni enyky. Zaklínadlo je potvrzeno. Šém je vložen. Golem ožívá.

Tvrdá pomocná ruka

V dalším stádiu vývoje se počítače, právě jako hliněný panák rabína Löwa, tváří, že nám pomáhají. Třeba Excel za nás doplňuje číselné řady, dny v týdnu a měsíce v roce, Word nám opravuje překlepy. Udržují nás tak ovšem v daném řádu. O nějakém novém kalendáři, jaký zavedli třeba vůdci velké francouzské revoluce a od 24. října 1793 jej třináct let úspěšně používali, si můžeme nechat jenom zdát – Excel prostě za leden doplní únor. Na (r)evoluce v IT je tu Bill.

Word pak vztekle podtrhává každý pokus o tvůrčí invenci, takže třeba naprosto jedinečný text Ivana Vyskočila „Malý Alenáš“ postavený na hře s jazykem a vytváření novotvarů, není pro standardní Office ničím víc než sbírkou chyb.

Vzpoura strojů

Posledním stadiem je pak vzpoura strojů. Přišel s tím už Čapek, atraktivní téma pak bylo zpracováno mnohokrát, až k dnešnímu Terminátorovi 3. Většinou jde o story plné okázalých efektů: výbuchů, obsazených centrál vědeckých laboratoří, apokalyptických kulisy. Vzpoura strojů v podání dnešních compů se ovšem patrně připravuje daleko nenápadněji.

Začíná to útokem na autority. Známý filosof, sociolog a teolog Tomáš Halík je Wordem s funkcí automatických oprav nemilosrdně degradován na pouhého Balíka (a kdo by poslouchal postmoderní žvanění nějakých balíků, že?), redaktor investigativního týdeníku Respekt Josef Greš (novináři jsou vždycky nepříjemní šťouralové) je přes síto Wordu přepasírován jako Groš (nepochybně zlámaný, za něž nic nestojí) a například skvělého psychoterapeuta a dlouholetého redaktora časopisu Psychologie dnes Jakuba Hučína prezentuje tenhle zákeřný texťák coby Hulína. Každou varovnou řeč z jeho úst je pak už vždy snadné zpochybnit poukazem na halucinogenní účin konopí.

Revoluce požírá svoje děti

Nadějí nám zůstává, že aplikací je čím dál víc, jsou stále dostupnější a o své místo na slunci musí bojovat. Začínají tedy využívat svůj potenciál také k útokům na sebe navzájem. Tím nejjednodušším a také nejmírnějším způsobem je, že každá aplikace zdůrazňuje vlastní význam. Moje známá mi tuhle psala, že je nastydlá a léčí se čajem, medem a citáty. Chtěla původně napsat citróny, ale vyrobila (patrně v oslabení horečkou) překlep natolik kuriózní, že Word nelenil a nahradil tu změt písmen právě citáty. Tedy slovy, jež jsou jeho hájemstvím. Připomíná nám tím, že slova jsou tak významná, že některá z nich přetrvají v podobě citátů staletí. A také, že mohou lidi dokonce uzdravovat!

O stupeň drsnější jsou schválnosti vůči jiným programům. Některý text například vypadá jako text, ale ve skutečnosti je to obrázek. Grafické programy z textovými okny nejen dokáží napodobovat textové editory, ale jsou schopné takový plagiát do textového editoru i vložit. Když pak dojde na lámání chleba (třeba na úpravy), vykřiknou vítězoslavně: To není text, to je obrázek! Texty jako obrázky psal sice už počátkem minulého století Francouz Appollinaire, jenže ty aspoň jako obrázky vypadaly!

Vrcholem vzájemných averzí aplikací a programů je pak vzájemně destruktivní činnost, jíž se vyznačují hlavně aplikace příslušející k nejmenované velké rodině. Veřejný e-mail přístupný přes okno prohlížeče se po překopírování dopisu, na kterém jste nechali mládí, nemilosrdně zhroutí a operační systém se těsně před uložením toho klenotu epistolografie v  texťáku ukázkově hryzne. Tak ukázkově, že jedinou možností, jak jen znovu rozchodit, je vyhodit nejbližší trafostanici.

Buďme tedy dobré mysli, třeba se to zlikviduje navzájem. Pokud například tenhle článek čtete, znamená to jediné: Že jsme je i tentokrát ještě přečůrali.