Úvod > Články > Může si Google dělat s vašimi e-maily a dokumenty, co chce?

Může si Google dělat s vašimi e-maily a dokumenty, co chce?

Google často čelí kritice kvůli možnému narušování soukromí uživatelů. Nejen v souvislosti s uchováváním dat z účtů, ale také kvůli špatně ošetřeným smluvním podmínkám používání služeb, které se tak setkávají s různou interpretací. Je obsah vašich e-mailů a dokumentů vystaven riziku veřejného vystavení, jak se někdy můžeme dočíst? 

Google v září vydal vlastní webový prohlížeč Chrome, to asi víte. Po prvotním nadšení, které jeho vydání provázelo, nastalo mezi uživateli záhy zděšení: licenční ujednání, se kterým člověk při stažení a instalaci Chrome souhlasil, dávalo Googlu fakticky neomezené možnosti, jak se vším, co přes něj odešlete a vytvoříte, nakládat. (Viz zpráva Chrome: podepsáním smlouvy jste se prodali Googlu.

Čtěte také:
Chrome. Webový prohlížeč od Googlu značí začátek revoluce

Pro připomenutí si čtyři odstavce 11. bodu ujednání zopakujme a několikrát se k nim i vrátíme. Nemáte-li zájem o problematiku ujednání a licencí a jejich různých interpretací, přeskočte až na druhou část článku Jak je to tedy s e-maily a dokumenty?, kde se dočtete o tom, co vás zajímá asi nejvíce.

(V dalším textu zavedeme vlastní označení příslušných důležitých bodů smluvních podmínek, aby se na ně dalo snadno odkazovat bez nutnosti odstavce stále opakovat. Jednotlivé citované relevantní body budeme značit číslicemi v hranatých závorkách.)

Nyní již k samotnému tématu podmínek používání služeb Googlu a licence, kterou této společnosti odsouhlasením podmínek udělujete. Podmínky mezi širokou veřejností a novináři vzbudily větší zájem právě až s vydáním Google Chrome. 

Při stažení a instalaci tohoto prohlížeče licenční ujednání s koncovým uživatelem (EULA) obsahovalo tento bod:

 


[1]

11. Licence k Obsahu poskytnutá vámi

11.1 K Obsahu, který odešlete, zveřejníte nebo zobrazíte v rámci Služeb nebo jejich prostřednictvím si ponecháváte autorská práva a jakákoli jiná práva, která ohledně tohoto Obsahu vlastníte. Odesláním, zveřejněním nebo zobrazením obsahu udělujete společnosti Google trvalou, neodvolatelnou, celosvětovou, bezplatnou a nevýhradní licenci k reprodukování, přizpůsobování, upravování, překládání, publikování, veřejné prezentaci a šíření jakéhokoli Obsahu, který předložíte, zveřejníte nebo zobrazíte v rámci Služeb nebo jejich prostřednictvím. Výhradním účelem této licence je umožnit společnosti Google zobrazovat, šířit a propagovat Služby a může být odvolána pro určité Služby, jak je definováno v Dalších smluvních podmínkách těchto Služeb.

11.2 Souhlasíte s tím, že licence zahrnuje právo společnosti Google zpřístupnit tento Obsah jiným společnostem, organizacím nebo osobám, s nimiž má Google smluvní vztahy v oblasti publikačních služeb a používat tento Obsah v souvislosti s poskytováním těchto služeb.

11.3 Berete na vědomí, že společnost Google při provádění požadovaných technických kroků za účelem poskytování Služeb svým uživatelům smí (a) převádět nebo šířit váš Obsah v nejrůznějších veřejných sítích a médiích a (b) provádět takové změny vašeho Obsahu, které jsou potřebné pro přizpůsobení tohoto Obsahu technickým požadavkům připojených sítí, zařízení, služeb nebo médií. Souhlasíte s tím, že tato licence dovoluje společnosti Google provádět tyto činnosti.

11.4 Potvrzujete a zaručujete společnosti Google, že máte veškerá práva, pravomoc a oprávnění nezbytné k udělení výše popsané licence. 


Ujednání skoro nikdo (z lenosti) nečte

Licenční ujednání při instalaci a používání softwaru či online služeb čte opravdu jen málokdo. V drtivé většině případů prostě nevíme, co odsouhlasujeme, a mlčky předpokládáme, že to jsou obecné řeči o tom, že výrobce/poskytovatel neručí za případné způsobené škody, nebo že na ten či onen software je majetkem té a oné společnosti a že další distribuování je trestné apod. Horší je, když předmětem ujednání jsme my sami, naše soukromí a díla, která pomocí softwaru či služeb vytvoříme. A to byl přesně případ s Google Chrome.

Kolem inkriminovaného bodu ujednání se na webu seběhl pěkný šrumec a Google záhy uznal, že EULA v takovém znění byla nešťastná, že se týkala něčeho jiného a že ji změní. Tak se také stalo a uživatelé byli zase spokojení. Bod 11 se zredukoval pouze na jedinou větu: 


K Obsahu, který odešlete, zveřejníte nebo zobrazíte v rámci Služeb nebo jejich prostřednictvím si ponecháváte autorská práva a jakákoli jiná práva, která ohledně tohoto Obsahu vlastníte.


Vlk se nažral...

To, že bouře v médiích po promazání 11. bodu utichla, je docela zarážející. Jedenáctý bod totiž zůstal v plném znění skoro u všech dalších služeb, které Google nabízí. A kupodivu se tato skutečnost v médiích opravdu moc (tedy snad vůbec) neřešila.

Jedním ze starších článků, ve kterém se autor pozastavoval na podmínkami používání služeb Googlu s ohledem speciálně na službu Docs (online kancelář), byl před více než rokem vydaný sloupek Vlastní Googe váš obsah?, jehož autorem je Matt Asay a který vyšel na zpravodajském serveru CNet.com. 

Autor sloupku, jak sám říká, je právník a tomu, co stojí v podmínkách používání webových aplikací Googlu, nechce věřit a vůbec se mu zvolený jazyk jejich znění nelíbí. Jejich odsouhlasením podle Asaye člověk dává Googlu spoustu možností, jak s uživatelským obsahem nakládat. 

Sloupek pak citovalo několik dalších autorů a k blogovému příspěvku na ZDNet.com se vyjádřil i jeden ze zakladatelů Writely, předchozího projektu, který se pod křídly Googlu změnil v Docs. Ten psal v tom smyslu, aby autoři podobných článků podmínky četli pečlivěji, že takováto interpretace (že Google si může s obsahem dělat, co chce, třeba svévolně veřejně prezentovat vaše textové dokumenty z Docs), není správná. Upozorňoval, že Google si neklade vlastnické nároky na obsah a že vámi udělenou licencí jen dostává právo zobrazit dokumenty, které si výslovně přejete sdílet s uživateli, na dalších obrazovkách, a dokumenty dle toho také formátovat.

Jiné znění podmínek

Pravdou je, že obecné podmínky, na které upozorňoval Matt Asay a další, doznaly brzy jistých změn. A vlastně k horšímu. Tak, jak zněly v době, kdy Asay napsal svůj článek, dávaly ještě docela velký prostor pro různé výklady, i ty povzbudivé. A hlavně stálo v nich následující:


[2]

Společnost Google si nečiní žádné nároky na vlastnictví nebo kontrolu nad obsahem, který jste odeslali, vystavili nebo zobrazili ve službách Google či jejich prostřednictvím. Vy (nebo příslušný poskytovatel licence třetí strany) si ponecháváte veškerá patentová práva, ochranné známky a copyright k obsahu, který jste odeslali, vystavili nebo zobrazili ve službách Google či jejich prostřednictvím, a jste podle potřeby zodpovědni za ochranu těchto práv.


Kromě toho, že toto ujištění později zmizelo, změnila se i část o licenci, kterou odsouhlasením podmínek dáváte Googlu k nakládání s vaším obsahem. Ujištění bylo nahrazeno suchým a triviálně pravdivým prohlášením, že vám zůstávají autorská práva obsahu ― autorská práva vám přitom zůstávají vždy bez ohledu na to, co říká Google, autorské právo vytvořeného díla vám náleží po celý život, majetkové autorské právo po určitou dobu i po vaší smrti, a nedá ani převést (alespoň podle českého práva); někdo jiný, jako v tomto případě Google, s vaším dílem (tady obecně obsahem) však může nakládat prostřednictvím licencí. 

Srovnejte si tedy nové znění podmínek (viz [1]) s tím, jaké bylo před rokem, kdy vyšly články na serverech ZDNet.com, CNet.com apod.:  


[3]

Odesláním, vystavením nebo zobrazením obsahu ve službách Google nebo prostřednictvím těchto služeb, jež jsou určeny veřejnosti, udělujete společnosti Google celosvětovou, nevýhradní licenci bez licenčního poplatku, která se vztahuje na reprodukování, publikování a šíření takového obsahu ve službách Google nebo jejich prostřednictvím pro účely zobrazení a šíření služeb Google.


Část textu byla zvýrazněna schválně, jelikož v tehdejších podmínkách bylo napsáno (jak upozorňoval zmíněný zakladatel Writely/Docs), k čemu licence slouží. K tomu, aby Google vůbec mohl s vašim obsahem, jehož si přejete sdílet s dalšími uživateli, nakládat a zobrazit druhé straně. To by se dalo chápat. Ale i přesto se v článcích, jako je ten od Matta Asaye, objevily obavy, že nejasné znění těchto podmínek dává Googlu až přespříliš pravomocí. 

Místo toho ale, aby Google zareagoval tak, že lépe definuje svou roli v reprodukování obsahu apod., odstranil jedinou jasnější a uklidňující pasáž a nahradil ji verzí s ještě nejasnějším významem (viz 11.odstavec v [1]).

Zmizela důležitá poznámka, že licence je potřeba k zobrazení obsahu pro veřejnost (už tento pojem byl nejednoznačný, nicméně dal se pochopit, že "veřejností" se mínili uživatelé, s nimiž obsah sdílíte) nebo tedy k uložení obsahu na servery Googlu a opětovné zobrazení. Navíc přibyly výrazy jako "překládání a veřejná prezentace" ― těžko věřit tomu, že by někdo z Googlu někde veřejně předváděl váš obsah, ale kdyby k tomu došlo, asi byste s tím moc nenadělali, jelikož obecné znění podmínek to Googlu přímo nezakazuje. Máte sice autorská práva, jenže Google má licenci s vámi vytvořeným obsahem nakládat dle vlastního uvážení a potřeb. Ostatně na konci obou odstavců [1] 11.1 a [3] si všimnete i změny v tom, k čemu licence slouží.

Pro srovnání si uveďme bod ujednání používání další webové kanceláře, Zoho.com. I tato služba nabízí kompletně vybavenou online kancelář včetně e-mailové schránky, kalendáře, úkolů, textového procesoru, tabulkového procesoru apod. Co se týče obsahu, který v přes Zoho.com vytvoříte, podmínky ošetřuje odstavec "Data Ownership" (Vlastnictví dat), jehož český překlad by mohl znít následovně: 


Respektujeme vaše právo na vlastnictví vámi vytvořeného či uloženého obsahu. Dokud výslovně nepovolíte opak, používáním Služeb nedáváte společnosti AdventNet licenci k tomu, aby vámi vytvořený nebo uložený obsah v Účtu používala, reprodukovala, přepracovávala, upravovala, publikovala nebo dále předávala za komerčním, reklamním či jiným podobným účelem.
 

Čili naprosto odlišné ujednání ohledně licence k vámi vytvořenému obsahu. Zatímco Googlu jste darovali neodvolatelnou a celosvětovou licenci k různým úkonům, Zoho (resp. tedy společnost AdventNet) vás ujišťuje, že nic takového dělat nebude, pokud si výslovně nepřejete opak.

Slova o tom, že licence je potřeba (i) pro zobrazení obsahu na jiných obrazovkách dalších uživatelů, se sice může zakládat na pravdě, nicméně v takovém znění, v jakém je, dává Googlu mnohem více práv, jak s ním operovat. Jestliže by navíc taková licence byla opravdu nezbytně nutná pro podobnou službu, měla by se objevit v licenčním ujednání Zoho.com. V tamním znění společnost AdventNet však jasně říká, že si v žádném případě žádnou takovou licenci nenárokuje. Přitom i Zoho.com umožňuje vytvořený či uložený obsah sdílet a bezesporu jej ukládá na své servery.

Nadějná vybraná ustanovení. Nebo spíše zastaralá?

Zajímavé je také to, co stojí ve vybraných ustanoveních podmínek pro používání služeb. Vybraná ustanovení jsou jakousi zkrácenou verzí podmínek, byť právní platnost má původní verze v celém znění, jíž "podepisujete". Vybraná ustanovení slouží pouze jako zkrácený přehled toho, co stojí, nebo stát by mělo v celém znění.

Na tuto skutečnost upozorňuje i sám Google: 


Prosím vezměte na vědomí, že Podmínky jsou dokumentem, se kterým projevujete souhlas, kdykoliv se zaregistrujete nebo začnete používat některou ze služeb společnosti Google, a toto shrnutí nemůže nahradit přečtení vlastních Podmínek jako takových. Nezapomeňte na to, že neznalost zákona nikoho neomlouvá, a na další taková pravidla. 

Těžko říct, jestli je to úmysl Googlu, nebo zda některé části textu ještě nedopatřením nebyly náležitě upraveny podle nového znění ustanovení, ale zkrácená verze příliš nesouhlasí s platnou verzí. A to ani v anglickém originále, který vždy musíte brát za aktuální a platnou formu licenčního ujednání. (Oficiální český překlad je jen informativní, nemusí být správný a ani odpovídat aktuálnímu stavu platných podmínek.)

V bodě zvaném "O Vašem obsahu" se sice objevují uklidňující a jasná prohlášení, ale jak se zdá, týkají se minulého znění podmínek, které jsou citovány výše (viz [2]), ne toho současného. 


* Společnost Google si nenárokuje žádná vlastnická práva k Vašemu obsahu. Co je Vaše, to taky Vaše zůstane.

* Požadujeme ale, abyste nám udělil(a) licenci nebo jiné srovnatelné právo k obsahu, který budete zveřejňovat, proto abychom ho mohli umístit na náš server a jestliže nás o to požádáte, zpřístupnili ostatním.


 

Tato prohlášení se opravdu v [2] a [3] objevila, dnes již tam ale nejsou; obecné smluvní podmínky byly přeformulovány a výtah, z nichž ony dva zmíněné body pocházejí, nepochopitelně zůstal. Obě tvrzení jsou sice platná, ale ke zmíněným faktům nemusejí být úplná. 

Kupodivu staré znění podmínek (v náležitě upravené formě), které bylo o cosi příjemnější, stále existuje. Alespoň v případě blogovací služby Blogger.com (Blogspot.com). Z podmínek této služby pocházejí citace [2] a [3], jež jsou překladem minulých obecných podmínek používání služeb Googlu.

Ale teď buďme už konkrétní...

Jak je to tedy s e-maily a dokumenty?

Abychom měli jasno, službami se rozumí nejen služby webové, jako je Docs či Gmail, ale i desktopové aplikace (např. Talk, Desktop či Chrome). Každá služba podléhá smluvním podmínkám používání a v některých případech existuje pro určitou službu jistým způsobem pozměněné znění smluvních podmínek, popř. doplňující podmínky. Právě tyto dva faktory hrají klíčovou roli v často rozdílných interpretacích podmínek.

Obecné podmínky používání, v nichž stojí, že Google může veřejně předvádět váš obsah k propagaci svých služeb, dává dobrý smysl třeba u videa (Google Video, původní portál podobný YouTube) nebo i u fotografií (Picasa), kde uživatel vědomě snímky nahrává pro širokou veřejnost, ale ne u dalších služeb s obsahem důvěrnější povahy.

Z té záplavy služeb, co Google nabízí, se přímo nějakých děl, vytvořeného obsahu, důvěrných dokumentů apod. týkají především služby jako Gmail (e-mailová schránka), Docs (online kancelář s uloženými textovými dokumenty, tabulkami, prezentacemi a formuláři) a mnohokráte skloňovaný prohlížeč Chrome. 

Ke každé službě, jíž využíváte, byste si příslušné smluvní dokumenty každopádně měli přečíst, nemůžeme zde dnes řešit každou zvlášť. Z povídání vynecháme i Blogger, jelikož ten je ošetřen prakticky staršími podmínkami, které obsahují některé z jasnějších prohlášení o vlastnictví a důvodu udělení licence Googlu. Stejně tak je zbytečné psát něco o Chrome, když EULA byla už řádně upravena.

E-maily ve schránce Gmail

Nejprve se podívejme na e-mailovou komunikaci. Máme opodstatněné důvody se bát o naši korespondenci? Může Google někomu předat vaší poštu, třeba na základě zmíněné licence? V žádném případě. Tohle Google udělat nemůže. E-mailová korespondence je chráněna listovním tajemstvím stejně, jako platí tajemství doručovaných zpráv i v případě SMS. Listovní tajemství je jedním ze základních lidských práv a je zaručeno Listinou základních práv a svobod. 

Služba Gmail se sice řídí obecnými podmínkami používání služeb, ale je ošetřena ještě několika právními poznámkami, které snad každého uživatele dostatečně uklidní:


Společnost Google si nečiní žádný nárok na vlastnictví žádného obsahu, včetně textů, dat, informací, obrázků, fotografií, hudby, zvuků, videoklipů či jiných materiálů, které nahráváte, přenášíte nebo ukládáte ve svém účtu Gmail. Žádnou část vašeho obsahu nepoužijeme pro žádný jiný účel než k tomu, abychom vám poskytli tuto službu.


 

(Právník s krví matematika by snad mohl pochybovat o pravém významu dvojité negace na počátku první věty, ale platná je anglická verze, v níž, jak je tomu v anglické gramatice pouze možné, je použitý jen jeden zápor.)

Docs aneb kancelář na webu

Další populární službou, v níž se vyskytuje řada uživatelského obsahu (autorsky chráněných děl), je webová kancelář Google Docs, o které jsme se dneska už bavili. Spadá tato služba do obecných smluvních podmínek? Je tedy ona vystavena diskutabilnímu výkladu jejich znění? Je možné, aby Google používal vaše dokumenty nad rámec vašich přání a povolení?

Služba Docs do obecných podmínek spadá, ale je ošetřena doplňujícími podmínkami. V době, kdy se objevily články, jako byl sloupek od Matta Asaye, tyto doplňující podmínky ještě neexistovaly. Po kritice Google sáhl k úpravě a chybnou část upravil. V doplňujících podmínkách stojí následující (oficiální česká verze zní trošku divně, anglické podmínky přeložíme proto ještě jednou): 


Autorská práva jako i další práva, jež vám již patří v souvislosti s Obsahem, který odešlete, zveřejníte nebo v rámci Služby zobrazíte, vám zůstávají. Odesláním, zveřejněním nebo zobrazením Obsahu udělujete společnosti Google celosvětovou a nevyhrádní licenci bez nároku na honorář k reprodukování, přizpůsobování, upravování, překládání, publikování, veřejnému prezentování, veřejnému zobrazování a šíření jakéhokoli Obsahu, který odešlete, zveřejníte nebo zobrazíte v rámci Služby. Výhradním účelem této licence je společnosti Google umožnit, aby vám poskytla Službu ve shodě se zásadami ochrany osobních údajů.

Tyto doplňující podmínky jsou jasnější než v obecném znění (srovnejte opět s [1] a [3]). Nicméně přibyla zmínka o překladu a veřejném prezentování, která však pravděpodobně souvisí se sdílením obsahu s dalšími uživateli.

V části o ochraně osobních údajů Google mj. píše následující:


Soubory, které vytvoříte pomocí Google Docs, mohou být na základě vaší volby přečteny, kopírovány, použity a dále šířeny lidmi, které znáte, nebo, opět pokud si budete přát, lidmi, jež neznáte.


Talk: Chatování a historie chatu

Kecálek Google Talk, určený pro textovou a hlasovou komunikaci, se řídí obecným ujednáním, což by v některých uživatelích mohlo vzbudit obavy. Avšak na tomto místě se sluší říct, že stejně jako elektronickou poštu i tyto instantní zprávy kryje tajemství doručovaných zpráv. Navíc se (volitelně) historie chatu z Google Talk ukládá ve schránce Gmailu, takže na obsah těchto zpráv se vztahují pravidla zmíněná výše, pravidla, jimiž se řídí správa elektronické pošty. Tedy nezbývá než doufat, že tak to chápe i Google.

Čtení e-mailů roboty

Google často čelí kritice za to, že jeho software čte obsah služeb včetně e-mailové korespondence. Software tak činí z jednoho prostého důvodu: aby vám Google mohl nabídnout relevantní kontextové reklamy. Listovní tajemství nemůže být porušeno kusem softwarového kódu, jen člověkem, který by k tomu daný software zneužil. 

Software Googlu tak analyzováním pošty kromě klíčových slov pro reklamní programy žádné souvislé a konkrétní informace z pošty nezískává a ani nemění obsah sdělení. Byť je tato problematika stále předmětem debat, musíme zmínit to, že takto postupují i jiné společnosti, které jsou živy z reklamy. Tím bychom se dostali k dalšími tématu; proč jsou služby Googlu zdarma. V tomto se už ale dnes nebudeme utápět. Snad postačí jedna strohá věta: 99 % příjmů této společnosti proudí právě z reklamních programů. 

26. 11. 2008

Autor: Oldřich Klimánek

Sdílejte

Přečtěte si také

 

Mapy.cz představují novinku

Seznam.cz přišel s novinkou pro turisty. Společnost přidala novou funkci do portálu Mapy.cz. Jedná se o možnost...

 

Windows 9: nač ten spěch?

Stále více hlasů ze zasvěcených kruhů mluví o tom, že Microsoft hodlá v srpnu představit svůj nejnovější operační...

 

Google nakupuje analytické nástroje: po Emu získal také JetPac

Google se ve svých akvizicích zaměřuje na firmy, které pracují s umělou inteligencí a pokročilou analýzou dat...

Nejčtenější články

Víme, kde v říjnu došlo ke zrychlení DSL připojení!

 

CETIN v posledních měsících intenzivně zrychluje DSL připojení. Přinášíme vám seznam 30 obcí, kde se v říjnu...

Proč se na pořádný fotbal nepodíváte ani na ČT?

 

Britskou Premier League, Sky Bet Championship a španělskou ligu mohou čeští diváci sledovat pouze na Nové Digi TV a...

Naměřené rychlosti internetu na DSL.cz v říjnu 2016

 

Rychlost mobilního LTE internetu byla v říjnu nejvyšší u operátora O2. V síti 3G je nejrychlejší T-Mobile. Co se...