Jak jsem potkal Billa Gatese v shopping parku

Je to pár týdnů, co jsem znechuceně vešel s rodinkou do shopping parku. Z nudných nákupů a forbesu na peníze se stal zajímavý zážitek hodný pozastavení. Potkal jsem totiž majitele Microsoftu, kterak nerušeně nakupuje. A bylo velmi zajímavé sledovat, kam vedou jeho kroky v českém obchodním centru.

Vše začalo docela nevinně. Žena zavelela: „Jdeme do obchodu!“. Chvíli jsem se vymlouval na práci, pak jsem zkoušel simulovat průjem, ale nic nepomohlo. Vyhnutí nebylo. Jakožto milovník přírody a výletů jsem tedy musel přetrpět zábavu bohatých a úspěšných lidí, kteří tráví víkendy v nákupních centrech, které jim poskytují tolik potřebnou životní oporu. Místo toho, abych nabral autem směr Beskydy, tak jsem ve zcela opačném směru vjížděl na obří parkoviště obklopené montovanými konstrukcemi hal s veškerou občanskou vybaveností. Jak rád bych raději vkročil do střediskové obce a jejího nákupního centra Jednota či Budoucnost – žel, nezbylo než zatnout zuby, zamáčknout slzu a přidržet si pusu i krok.

Žena vyrazila směr butiky, prádlo, parfémy a další velmi užitečné kšefty. Raději jsem si dal jednoho turka v kavárně u rybiček a vyrazil na prohlídku centra s cílem porozhlédnout se po obchodech s počítači a elektronikou. Díky Wi-Fi jsem byl alespoň propojen se světem a mohl jsem si tak při chůzi pročítat IT magazíny. Se značným despektem jsem se zastavil u obchodu s logem nakousnutého jablka. Koukám po výloze a poslouchám hlasy zevnitř obchodu. Nějaký zoufalec se tam snaží reklamovat iPhone 4. V duchu se směju a poslouchám, jak s anglickým přízvukem češtiny vysvětluje zákazník prodavači, že má slabou anténu, ztrácí signál a že má pořád nějaké fleky na displeji.

Rozhodl jsem se nakouknout dovnitř, a koho to nevidím. Sám velký Bill reklamuje lámanou češtinou nejnovější iPhone. Schovám se za řadou MacBooků a poslouchám dále. Prodavač se jej dotazuje, proč zboží reklamuje u nás, když jej koupil v Redmondu. Bill hovoří o mezinárodní záruce a rozhazuje nervózně rukama. Reklamace končí a já se vydávám sledovat mega IT šéfa po nákupním centru. Už teď jsem rád, že jsem nezůstal doma se simulovaným průjmem. Z peněženky si vytahuji podpiskartu, kterou jsem si před léty stáhl z webu Microsoftu, kdybych Billa někdy potkal – jak se mi teď mrška hodí. Doufám, že nebude Bill nakrknutý, že se na podpiskartě objímá s Paulem Allenem, holt je už staršího data, to snad pochopí.

Než jej ale zastavím, tak se vydávám opatrně za ním. Kouknu se, co tu chlapec pohledává, doufám, že mě jeho gorily nepřizdí někde v rohu toalety. Bill vyšel rázným krokem z prodejny a namířil si to do pekařství. K mému úžasu si koupil valašský frgál a objednal si velkého myslivce. Nu, asi zná poměry ve Slezsku, a tak ví, co je dobré. A jde se dále. Zastávka u komerční autodráhy a několik kol s mnohem menšími soupeři. Je zajímavé, že si Bill donesl vlastní autíčko, které na dráze drželo jak přibité a hravě vyhrálo všechny závody. Bill se smál, až se za břicho popadal (asi jako Fantomas) a mně bylo líto smutných pohledů malých soupeřů.

Dále se Bill stavil na pobočce pošty a odeslal nějakou složenku. Za velkou čokoládu jsem od pracovnice pošty zjistil, že šlo o alimenty na dítko. Poštmistrová jen suše prohodila: „No co, asi si tu něco upíchl.“ Poslední Billovy kroky vedly k luxusnímu obchodu se spodním prádlem. Řekl jsem si – ahá, jde koupit dárek ženě ze středu Evropy. Nějaká slušivá tanga nebo noční košilka. Ale jak vidno skrz výlohu, kupuje jen gumu do boxerek – asi šetří. Bill vychází z obchodu a mě napadá, že bych si měl nechat podepsat kartu, kterou držím stále v ruce, a která je už docela zmuchlaná. Zastavuje se ještě u automatu na čerstvé mléko a čepuje do láhve litr bílé tekutiny. Tímto krokem podpořil moravského zemědělce a mě tak zahřál u srdce.

Najednou se podívá na své hodinky, jistě švýcarské, i když vypadaly jako z vietnamské tržnice, a rozbíhá se na parkoviště. Koukám, jaký drahý vůz zabliká po stisknutí tlačítka na ovladači. Odemyká klíčem. S jakým překvapením pozoruji jeho odjezd v rezavé Škodě 120L se zahrádkou na střeše a nálepkou Sporting. Že by tak šetřil?

Nebo že bych si ho snad s někým spletl? Kdo ví. Podobných chlápků po světě běhá... Vrátil jsem se za ženou a snažil se jí převyprávět svůj zážitek. Tu ale více zajímaly slevy v hypermarketu.