Také máte rádi reklamy?

Sem tam se jim člověk nevyhne, i když programově televizi nesleduje. Třeba na návštěvě, u rodičů, když chce dětem pustit pohádku. Reklamy jsou jako parazit, chytí a nepustí. Díky vlezlým znělkám vám zůstanou v hlavě a vy se přistihnete, že si pobrukujete jejich stupidní melodii. Navíc jsou jako moderní filmy – logiku v nich nehledejte.

Někdy až člověk žasne, jakou ptákovinou se ho rozhodli tvůrci nakrmit. Mně se třeba někdo po ránu spustit za oknem po laně, shodím ho i s tím připitomělým úsměvem na tváři a sušenkami. Jen se podívejte, co to udělalo s rodinkou – ti se z toho dostali do šoku, a tak celý den předvádějí trhané pohyby.

Nebo ten kec se smetanou. Babička přiveze konvičku smetany ze statku, mladej ji rozlije, ale nevadí, jedna krabička z krámu stačí. Nejenom že objemově to nesedí – taková konvička má i dva litry, krabička 330 ml. Ale vážně si zkuste dát smetanu ze statku, a tu z krámu. To nezaměníte ani náhodou. Je to podobné jako mléko z krabice, a to, co vozí Mléko z farmy.

Nebo reklama na škodovku. Celé je to pojaté jako rodina, my Češi, srdíčko, miluji své autíčko, milááášek škodovka, a na závěr se objeví slogan v angličtině! Tož si ze mě dělají prdél, ni?

Ono i to české auto s českým názvem Hyundai je docela výsměch. Že je nalakovali ve třech barvách české trikolóry, to z toho dělá české auto? Takže když nalakuju britský parlament modro-červeno-bíle, stane se z něho český parlament?

A mankote, když už někdo v reklamě zneužije prstový pozdrav ze Star Treku, tak ať to aspoň dělá správně, a ne takhle šlompácky. :-( (V reklamě zdraví tak, že má ukazováček u palce a prostředníček a prsteníček u malíčku. Zatímco ve Star Treku je ta varianta složitější - schválně si ji zkuste - u malíčku je jen prsteníček.)

Někdy ty reklamy působí docela směšně už třeba svým umístěním. Když hrají čeští fotbalisté mezinárodní zápas, nejde jim to, furt padají a válejí se, co si mám pak představit, když se objeví sponzor Clavin? Že chlapci zobali pilulky a ještě se z toho nvzpamatovali?

Nebo tuhle na prázdninách u babičky slyším v regionálním rádiu reklamu na nějaké outdoor oblečení. Začíná sloganem „Chceš být svůj?“ a pak se tam objeví „...abys zapadl mezi své vrstevníky a byl in...“ Vida, a já si vždy myslel, že být svůj znamená, že nenosím každou blbost, co mí vrstevníci, ani nemám podobné elektronické hračky jako oni.

Ale nakonec nejvíc mne nedávno dostala reklama na nějaký deodorant... (Honzík chtěl vidět Futuramu, dávali to před tím.) Na basketbalovém zápasu mladík nemá navoněné podpaždí, tak z hlediště utečou od něho pryč diváci a nakonec i ti hráči basketbalu! Celé to začíná tím, že hráči basketu jdou na koš, najednou se zarazí, začichají...

No já nevím, ale už jenom ti samotní hráči basketu musejí smrdět potem daleko víc, i kdyby se navoněli Channelem č. 5 nebo kolik. My když si s klukama dáme fotbálek, to byste pak měli cítit tu šatnu, kde se převlékáme. A tady budou všichni dělat, že chlapec si nedal deodorant, tak všem smrdí?

Ne, logika se nedá hledat ani v současných filmech, ani v reklamách. Chápu, že chtějí prodat své šmejdy za každou cenu, ale proč ze mě mankote dělají pitomce?

Třeba tím neustálým stupňováním. Kolikrát už byl ten prací prášek ještě lepší, nejlepší, supernejepší? Vždyť žádná superlativa tady nefungují. Něco je dobré, lepší a nejlepší. Dál nic není. Za nekonečnem taky není supernekonečno.

Když se tak zamyslím nad slovem reklama, asi se dá nejlépe vyložit jako „opakovaný klam“ (re-klam), co myslíte?

Ale ani opakovaný klam není vtipem.