Až si půjdete koupit globalizovaný rohlík...

Kousek od nás, v takové dlouhé ulici, hned vedle OBI, Normy, Lídlu, ÖMV, McDonaldu, Billy a Penny postavili nový Kaufland. Ne, nejde o žádné moderní hypernákupní středisko, skutečně jde o samostatné objekty rozhozené podél jedné dlouhé ulice.

Zašli jsme se synkem do Kauflandu na čumendu. Všude hromady lidí, obrovský prostor, obrovské vozíky, ochutnávky všeho druhu. A kromě jídla, pití a zeleniny také pánve, sendvičovače, prodlužovací šňůry, šampony, klávesnice, myši k počítačům, utěrky, kolíčky na prádlo, vánoční ozdoby, hračky, vařečky, CD i DVD...

Zrovna mi odešla bezdrátová klávesnice, tak šup hned jedna z Kauflandu do vozíku, za sto dvacet korun, nekup to. Když jsem pak vybalil nákup u pokladny z vozíku a za pokladnou jej skládal do vozíku a za východem jej ládoval do nákupního batohu, uvědomil jsem si, že tam nemám jen velký víkendový nákup, kterému dominují řízky na neděli.

Ale měl jsem zde také kus drogerie, něco počítačové techniky, železářství, kuchyňských potřeb. Všechny specializované obchody v jednom. Poněkud mne to zarazilo, koupil jsem si Lavazzu z automatu a rozhodl se to promyslet. Aniž mne napadlo, že pro synka půjde o nudné vývody, přece jen mi to nedalo.

Zavzpomínal jsem, jak jsem kdysi prolézal odshora dolů ty jediné čtyři specializované obchody ve městě, kde se daly koupit kazety VHS, a když je měli, a když je dokonce měli za šest stovek, udělal jsem dobrý kauf. Pokud jste chtěli skutečně dobré železářství, museli jste, co se týče Prahy, k Rottovi nebo do Karlína, případně k modřanskému biografu, v Brně pak dolů k Roosveltce a u Domu módy v uličce vpravo.

Zavzpomínal jsem, jak jsem Sinclair ZX Spectrum+, nebo jak zní přesný název, kupoval na základě inzerátu z amatérského fandovského časopisu od nadšence z vedlejší čtvrti.

A v sobotu, když všude zavřeli, musel jsem jít pěšky čtvrt hodiny lesem na autobus MHD, jet čtvrt hodiny do centra, jít pěšky do jediné večerky, otevřené i o víkendu, mít štěstí, že není vyprodáno, a pak s pečivem jet a pochodovat zpátky za stejných podmínek.

Překvapivě na tyto „potíže“ vzpomínám raději než nákup na jednom místě v Kauflandu. Člověk si musel všechno vydobýt. Ty Terminátory s jednohlasým dabingem na VHS, ty propojovací kabely, i to pečivo a pánvičky. A jakou z nich měl radost. Ano, dokonce se nebojím říct, že si těch věcí vážil! Tak troufalý budu.

Dnes tyto předměty nacházíme na smetištích, protože se dělají na jedno použití. Sendvičovač nám odešel za rok a manželku to ani neudivilo – za dvě stovky se koupí nový. Přitom by člověk čekal, když si něco koupí, že to bude také fungovat.

Co bych však ale také chtěl? Někdy si říkám, že je dobře, že na rohlících není vyraženo Made in... Bojím se, že i tam by se skvělo slovo China. Poslyšte, tam musejí být skvělí řemeslníci, když jejich výrobky kupuje celý svět na úkor své vlastní výroby a vlastních lidí, které by mohli zaměstnat a dát jim vydělat.

Zkrátka – najednou máme všechno u nosu. Udělám pár kroků (kdo je línější, zacouvá pět set metrů autem) a můžu si dát snídani v Mektáči, a pak jen pár kroků vedle nakoupím vše, co hrdlo ráčí a co kuchyně, koupelna či počítač potřebuje. Vše v jednom. Úžasné!

Nemusíme v podstatě hnout zadnicí. Fantasticky jsme zlenivěli. Pěšky čtvrt hodiny chodí jen pitomci. Všude se přece dá dojet autem, i tam, kde je zákaz vjezdu, dnes to nikdo nehlídá. Jsme osvícení, moderní a globalizovaní. Všude je všechno a my nemusíme ani přemýšlet.

Stejně jako bezdomovci instantní polévku, dostáváme od našich politiků a televizí instantní myšlení. Jsme takoví bezdomovci fantazie, názorů a schopnosti poznání a poučení z historie. Zkrátka jsme si zvykli na pohodlí a předpřipravené zboží a myšlenky.

Mému počítači je asi jedno, jestli chroupe vybavení z Kauflandu nebo odjinud, a kde ho vyrobili. A proč, a na jak dlouho.

Ale mně někdy, když se nad tím vším zamyslím cestou z velkého nákupu se synkem, nevím proč, tak nějak zatrne a mráz mi přejde po zádech.